Národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizery - Velká jizerská louka

Kořenov / Přírodní zajímavosti

Adresa

Osada Jizerka, 46850

Přírodní rezervace Rašeliniště Jizery - Velká jizerská louka je nejrozsáhlejším rašeliništěm Jizerských hor.

Národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizery byla zřízena roku 1960 k ochraně unikátního území na horním toku řeky Jizery. Jizera, která zde protéká mělkou širokou pánví s průměrnou nadmořskou výškou 850 metrů, zde tvoří státní hranici mezi Českou republikou a Polskem a zároveň je osou území, které požívá nejvyššího stupně ochrany v obou státech. NPR na české straně zaujímá celkem 189,11 ha ve dvou segmentech Velká Jizerská louka a V Močálech. Předmětem ochrany je lidskou činností málo dotčený komplex ekosystémů tvořený živými vrchovišti, rozsáhlými porosty borovice kleče, podmáčenými smrčinami, rašelinnými loukami a společenstvy štěrkopískových náplavů bohatě meandrující Jizery. Tvar chráněného území je výrazně protáhlý, v některých místech dosahuje jeho šíře pouze několik desítek metrů, celková délka se ovšem blíží jedenácti kilometrům. Zaujímá tak údolí od pramenného území Jizery na úbočí Smrku až do blízkosti hory Bukovec nedaleko osady Jizerka.

Pánev horního toku řeky Jizery je klimaticky extrémní lokalitou. Vyznačuje se velmi vysokými srážkami (roční úhrn cca 1600 mm) i sněhovou pokrývkou a mrazy nezřídka klesajícími pod -30°C. Převážná část území je pokryta organozeměmi včetně živých rašelinišť, mocnost rašeliny přesahuje na řadě míst 3 metry. Tok Jizery v minimálním spádu vytváří bohaté meandry s odstavenými rameny a modeluje štěrkové podloží do mohutných lavic a jesepů (mírně skloněný a vypouklý břeh řeky, na kterém se postupně hromadí nános - náplava písku).

Podstatnou část rezervace zaujímají rašelinné a podmáčené smrčiny s horní etáží místy v pokročilém stadiu rozpadu. Bohaté přirozené zmlazení však zajišťuje přiměřenou obnovu těchto, s největší pravděpodobností původních, smrčin. Kromě vtroušeného jeřábu ptačího se na volných plochách a při jejich okrajích uplatňuje bříza karpatská. Přibližně 40 ha zaujímají porosty borovice kleče, nejrozsáhlejší v Jizerských horách. Zcela mimořádný je výskyt jalovce obecného nízkého, jehož porosty na Velké Jizerské louce nemají v ČR obdoby.

Kromě běžných lesních druhů rostlin se v NPR vyskytuje zejména unikátní květena vázaná na rašeliniště a podmáčené horské louky. Za zmínku stojí například kýchavice bílá Lobelova, prha arnika, koprník štětinolistý, hořec tolitovitý, všivec ladní nebo suchopýr pochvatý či úzkolistý, rosnatka okrouhlolistá, kyhanka sivolistá, klikva bahenní, šicha černá, ostřice chudokvětá, vlochyně. Zajímavý je i výskyt rosnatky prostřední a břízy zakrslé, potvrzený však pouze na polské straně řeky.

Také zvířena zasluhuje pozornosti. Na volných plochách hnízdí bekasina otavní, v klečových porostech pak třeba hýl rudý nebo čečetka zimní. V posledních letech zde bylo zaznamenáno hnízdění jeřábů popelavých a ve velmi nedávné době i tetřeva hlušce, který ovšem již s největší pravděpodobností vymizel. Otevřené plochy písečných náplavů jsou domovem velkého pavouka slíďáka popelavého, který v ČR přežívá pouze na třech lokalitách. Na písčitých ostrůvcích a jesepech hnízdí kulík říční a ojediněle i pisík obecný.

Lesnická péče o území spočívá v podpoře původních populací dřevin a ochraně jejich genofondu.. Důraz je kladen na přirozenou obnovu porostů. Na podstatné části území je dnes prakticky uplatňován bezzásahový režim, přibližně 100 hektarů je navrhováno k formálnímu ponechání samovolnému vývoji.

Velká Jizerská louka je dnes územím takřka bez přítomnosti člověka. Donedávna však na polské straně hranice stála obec Velká Jizera (Gross Iser). V poreformačním období po Bílé hoře byla česko – slezská hranice zároveň hranicí náboženskou a při tvrdé rekatolizaci se toto opuštěné území stalo útočištěm pro několik německy mluvících uprchlíků z českých zemí. Osada i ve zdejších extrémně tvrdých podmínkách prosperovala a v první polovině dvacátého století čítala více než čtyři desítky usedlostí. Konec druhé světové války však znamenal také konec Velké Jizery. Obyvatelé byli odsunuti do Německa a domy na hraniční čáře byly v letech 1953-56 zbourány polskou armádou. Do dneška zde mezi zarůstajícími pozůstatky základů zůstal pouze objekt nové školy, který je využíván jako turistická chata.

Území NPR není přístupné pro veřejnost, protože tudy nevedou žádné turisticky značené trasy a jizerské močály jsou prakticky neprostupné. Návštěva polské strany je však možná a nabídne turistům dostatek poučení a podnětů - navazuje zde přírodní rezervace Torfowiska Doliny Izery. Na soutoku Jizery s Jizerkou a na vrcholu Smrku jsou turistické hraniční přechody pro pěší a lyžaře.

Jedná se o území velké přírodovědecké hodnoty, které bylo organizací UNESCO zařazeno mezi nejvýznamnější evropské lokality.

Poloha: Na jizerské louce asi 8 km severně z Polubného.