Jizerské hory

Jizerské hory se prostírají na severu České republiky mezi Lužickými horami a Ještědským hřebenem na západě a Krkonošemi na východě. Od nepaměti jsou hraničními horami Čech. Jejich zaoblené vrcholky jsou z hrubozrnné žuly, jen na několika místech prorážejí čedičové vyvřeliny. Jedna z nich, 1005 m vysoký Bukovec, patří nejen svou výškou, ale i svou vzácnou flórou k evropským přírodopisným kuriozitám. Nepropustný žulový podklad a velké množství srážek způsobily, že na náhorních plošinách střední části Jizerek vznikla řada rašelinišť se vzácným bahenním rostlinstvem.

Nejvyšší hora Wysoka Kopa (1127 m) leží v Polsku, nejvyšším vrcholem Jizerských hor v Čechách je Smrk (1124 m). Pro velký počet přírodních rezervací, které se zde nacházejí, byla v roce 1967 vyhlášena Chráněná krajinná oblast Jizerské hory. Její statut má zaručit, že uchráníme pro budoucí generace zbytky skutečného pralesa, rozsáhlá rašeliniště, vzácnou květenu, porosty i lesní zvěř a ptactvo. Původní listnaté porosty se udržely jen na několika místech, převládající dřevinou je smrk.

Lesní bohatství založilo i slávu jizerského sklářství. První historicky doložená zmínka o sklářské huti ve Sklenařicích je již z roku 1376. Zemědělství nemělo v této horské lesnaté oblasti nikdy vhodné podmínky a proto těžba dřeva jako paliva, suroviny i stavebního materiálu, sklářství a později i textilní výroba byly pro lidi, kteří zde žili, hlavním zdrojem obživy. Proto zde vznikaly první manufaktury, dílny a později i první továrny o desítky let dříve, než ve vnitrozemí.

Přestože osídlení v údolích podél potoků a říček je velmi husté a jedna osada přechází plynule v druhou, zůstala převážná část Jizerských hor neobydlenou oblastí klidu s nejčistším ovzduším a vodou v severních Čechách. Teprve exhalace tepelných elektráren umístěných v tehdejší NDR a Polsku způsobily, že byly v 70. letech vážně poškozeny a ohroženy lesy. Kdyby zahynuly, ohrozilo by to vážně i režim vod. Naštěstí byly na počátku 90. let ve Spolkové republice Německo nevyhovující elektrárny uzavřeny a také elektrárny v Polsku prošly rozsáhlou rekonstrukcí, což ekologickou katastrofu zastavilo. Výsadba vhodných dřevin, nahrazujících smrkovou monokulturu navíc poškozenou invazemi obaleče modřínového a lýkožrouta smrkového, vrací opět Jizerským horám jejich dřívější tvář.

Jedno pozitivum ale z této kritické situace vzešlo – kvůli těžbě dřeva v odumírajících lesích na náhorní plošině byly vybudovány silnice, které dnes slouží turistům i cyklistům. Pro poměrně mírné svahy a stovky kilometrů značených cest, údolní přehrady, skalní vyhlídky a rozhledny jsou Jizerské hory vyhledávanou rekreační oblastí. Pro své terénní a klimatické podmínky jsou hojně navštěvovány i v zimě. Jsou zde dobře vybavená a požadavkům vrcholového sportu odpovídající střediska na Ještědu, Bedřichově, Severáku, Tanvaldském Špičáku a Harrachově, desítky skokanských můstků a lyžařských vleků a také řada běžeckých tratí s dostatkem sněhu po celou zimu.

Města, ležící v klínu Jizerských hor nebo na jejich okraji, nevyvolávají dnes již u tuzemských i zahraničních návštěvníků pouze představu průmyslových středisek klasických výrob skla, textilu nebo bižuterie. Díky rozvíjejícímu se cestovnímu ruchu jsou stále více vnímány jako východiska do oblasti klidu a ticha, kde je ještě možné poznat kus nezkažené přírody …