Za Desnou jako na dlani

Vydáme se přes most Údolní ulicí, kde projdeme kolem kina, na němž je umístěna značka, kam sahala voda v době katastrofy na Bílé Desné (1916). Procházíme oblastí původní osady Desná založené roku 1691 hrabětem Desfoursem. Kolem Karnetova mlýna a památníku protržení přehrady (památný balvan) dojdeme ke skokanským můstkům na Malé Straně. Odtud Výletní ulicí vystoupáme k Sokolské chatě a pokračujeme do Heleštejnu, kde kdysi byla papírna. Odtud se vydáme do zajímavé části Desné, která je nad hlavní silnicí a nese název Sedmidomky. Přes odbočku v Desné III projdeme tunýlkem na Pustiny. Mineme vlakovou zastávku Pustinská (s největším stoupáním a ozubnicovou tratí), v jejíž blízkosti je i zajímavý pomníček – Bienertův kříž. Dále procházíme malebnou částí Desné, jednou jejích z nejstarších, odkud se nabízejí krásné výhledy do údolí. Zpět do centra města se dostaneme Příkrou ulicí.

Desenské kino

Postaveno bylo v roce 1928 a dostalo název Hvězda. Bylo opatřeno orchestřištěm, děj byl doprovázen hudbou. Prošlo několika rekonstrukcemi. Desenské kino se stalo prvním kinem na Tanvaldsku, kde se promítaly širokoúhlé filmy. V této době také dostalo nové jméno - Máj. Později tu byla zřízena čajovna, pořádaly se výstavy, koncerty, přednášky, besedy. Po úpravách v roce 2003 se otevřelo pod svým již třetím jménem – Alfa. V suterénu byla vybudována vinárna, kde se pořádaly i zábavy s hudbou a tancem, v sále probíhaly přednášky, besedy, setkání se zajímavými lidmi, svoje místo tu našel i dětský klub. V předsálí vznikla kavárna. I po těchto úpravách zůstaly ve vestibulu zachovány prvky původního interiéru – dveře, pokladna a barový pult. Po nezbytných úpravách kino opět nabízí řadu možností a aktivit.

Karnethův mlýn

Stoji na pravém břehu říčky Bílá Desná, blízko památného balvanu, hned za Karnethovým mostem. Most už není původní, v roce 1922 byl nahrazen novým. Ani samotný mlýn není původní. Ve štítu má letopočet 1848, ale nejspíš je mnohem starší. Jedná se o mlýn na obilí. Dochovaly se zbytky náhonu k pohonu jeho mlýnského kola. Existuje domněnka, že právě tady byla v roce 1691 založena osada Desfoursdorf (později nazývaná Dessendorf) a podobná stavba zde již stála - byla dřevěná, později nahrazená kamennou. Mlýn je postaven na půdorysu písmene L. Mlýnice navazuje na obytnou budovu. Nad řekou jsou částečně zachované, částečně zazděné arkády na bývalé pavlači. Stavba si zachovala svůj původní vzhled, pouze střecha je přestavěná.

Památný balvan

Památník připomínající katastrofu z roku 1916, kdy se protrhla hráz přehrady vybudované na Bílé Desné, stojí u Karnetova mostu. Tento třítunový balvan byl přivalen běsnícím živlem do údolí a stal se pomníkem s pamětní deskou, která informuje o děsivé události.

Skokanské můstky v Desné I

Skoky v Desné mají dlouhou tradici. Původně stál skokanský můstek přibližně o velikosti K 20 za dnešní základní školou. Poprvé se skákalo v místě současného areálu kolem roku 1912. Po založení TJ byl založen i oddíl skoku na lyžích a severské kombinace.

Zdejší 4 můstky byly vybudovány v 60. letech minulého století. V roce 1981 byla provedena jejich renovace, všechny byly pokryty umělou hmotou. V roce 2014 došlo ke kompletní přestavbě zázemí sportovního areálu. Každoročně se tu konají Mistrovství ČR a Republikový kvalifikační závod žactva ve skocích na lyžích a severské kombinaci. Současný oddíl se nazývá Jizerský klub lyžařů a zabývá se přípravou dětí od předžáků až po juniory. Naši závodníci a odchovanci oddílu dosahují výborných výsledků.

Heleštejn

Je to část Desné, jejíž název vznikl z německého Höllesteine (pekelné kameny). V minulosti tu stávala jedna ze dvou desenských papíren. Vyráběl se zde papír na výrobu navíjecích trubek pro přádelny a balicí lepenkový papír. Výroba byla zastavena v roce 1962 a objekt byl postupně zlikvidován. Kdysi přes vodopády vedly dva dřevěné mostky. V místě jednoho z nich nalezneme téměř na počátku naučné stezky jeden z četných jizerskohorských pomníčků – Fuchsův kříž.

Sedmidomky

Najdeme je nad hlavní silnicí v Desné III. Stojí vysoko nad ostatními domy tvoří dominantu této části Desné. Původněto byly obytné domky postavené roku 1905 Wilhelmem Riedelem pro zaměstnance firmy. Jedná se o dřevěné jednopatrové domky, kde původně v každém bydlelo 5 rodin. Postaveno jich bylo sedm, odtud je také jejich název.

Pustiny

Pustiny jsou jednou z nejstarších částí dnešní Desné. Osídlili je skláři z nedalekých Rejdic a kolem roku 1680 sem utekli pronásledování evangeličtí skláři z Moravy. Tvoří je osm částí s velmi zajímavými názvy : Hutní Hora, Sokolí Hora, Nová Víska, Morava, Světlá, Telecí Díra, Kozí Rynek a Sladká Díra.

Bienertův kříž

Nedaleko zastávky Pustinská stojí unikátní kříž. Je zhotoven z pražců a připomíná smrt strojvůdce Wilibalda Bienerta, k níž došlo 5. srpna 1945. V místě, kde pomníček stojí, vykolejila neozubená lokomotiva a zřítila se z náspu. Topiči se podařilo vyskočit, strojvůdce takové štěstí neměl.

Ozubnicová trať - Zubačka

Tato ojedinělá trať je zajímavá nejen unikátním stavebním provedením, ale také svojí bohatou historií. V roce 1992 byl úsek Tanvald - Kořenov prohlášen Ministerstvem kultury ČR za kulturní památku. Dnes je v provozu 12 kilometrů trati z Tanvaldu do Harrachova. Je na ní mnoho zajímavých staveb, mimo jiné pět tunelů, z nichž nejdelší měří 940 metrů. Dodnes je dochovaná 4,43 km dlouhá dvoupásová Abtova ozubnice v ose koleje na sedmikilometrovém úseku Tanvald – Kořenov. Ta překonává výškový rozdíl 235 metrů maximálním stoupáním až 58 promile, které je největším v České republice. Z památkově chráněného kořenovského nádraží (701 m.n.m.) železnice pokračuje táhlým obloukem ve tvaru podkovy přes 26 metrů vysoký most nad řekou Jizerou, kterým přechází z Jizerských hor do Krkonoš. Z Harrachova pak koleje po znovuobnovené trati pokračují přes Novosvětský průsmyk (885 m.n.m.) dalších 15 km do polského lázeňského města a krkonošského střediska Szklarska Poreba a dále pokračuje do nejvýše položené železniční zástavky v Polsku, kterou jsou Jakuszyce.

V období od června do září se na „Zubačce“ pořádají oblíbené víkendové nostalgické jízdy historických souprav, které mají i svoje názvy (Zahájení sezony na Zubačce, Den Zubačky s párou, Za pohádkou, Modelářská sobota, Borůvková parní sobota, Bramborové ukončení).

Dráha byla postavena v roce 1902. Záměrem bylo propojit stávající tratě Liberec – Tanvald a Železný Brod – Tanvald s plánovanou tratí Jelenia Góra – Kořenov. Po druhé světové válce byl přeshraniční provoz v úseku mezi dnešními stanicemi Kořenov a Harrachov zastaven, obnoven byl až 14. února 1959, ale pouze na české straně. Od 80. let 20. století je běžný provoz na této dráze zabezpečován adhezně (tedy bez použití ozubnice). Ozubnicové lokomotivy se tak v současnosti používají pouze při nostalgických jízdách.