Rašeliniště – ostrůvky severu v Jizerských horách

Rašeliniště – ostrůvky severu v Jizerských horách

Kořenov / Přírodní zajímavosti

V roce 2012 byla velká část jizerskohorských rašelinišť zařazena mezi mokřady mezinárodního významu pod názvem Horní Jizera v rámci takzvané Ramsarské úmluvy (Rašeliniště Jizery, Rašeliniště Jizerky, Černá jezírka, Rybí loučky, Klečové louky, U Posedu, Na Knajpě, Vlčí louka, Na Čihadle). Zařadila se tak po bok například našich Třeboňských rybníků, ale i francouzského Camargue nebo jezera Titicaca.

Rašeliniště – ostrůvky severu v Jizerských horách

Kde se vzala rašeliniště v Jizerských horách?

Vznikla na příznivých místech – prameništích, v prohlubních, na nepropustném podloží mezi lesy, které vyrostly po poslední době ledové na území dřívější severské tundry. Z ní zde zůstaly druhy rostlin, které dnes najdeme běžně ve Skandinávii. Dávno před příchodem lidí do jizerských lesů zaujímala rašeliniště, ukrytá v lesích a chráněná před vnějšími vlivy, mnohem větší plochy než dnes.

Mapa zde

Jizerskohorská rašeliniště patří mezi tzv. vrchoviště, pro která hory poskytují ideální podmínky:

• zvlněný vysoko položený povrch (s výškou nad 800 metrů) s plochými vrcholy a mělkými údolími, ojedinělý a pro Jizerské hory typický;
• na živiny chudé, kyselé půdy vznikající rozpadem žulové horniny;
• mimořádně velké zdroje podzemní vody vyvěrající na povrch v husté síti pramenišť (odtok vody z hor 6 × větší, než je průměr České republiky);
• vysoké srážky (až 1 200 mm ročně) a časté mlhy a vysrážená vzdušná vlhkost (rosa, jinovatka).

Rašelina se v takovém prostředí tvoří z odumřelých částí mechu rašeliníku a dalších rostlin, rozkládajících se bez přístupu vzduchu ve spodních vrstvách (průměrnou rychlostí 1–2 milimetry za rok). Živá část rašeliníku neustále dorůstá, spodní odumírá a tvoří vrstvy hluboké několik metrů. Některá rašeliniště jsou napájena pouze srážkovou vodou, jiná i povrchovou a podzemní vodou.

Proč jsou tak vzácná?

Jsou přírodě nejbližšími a člověkem nejméně dotčenými částmi Jizerských hor, nicméně mnoho jich bylo v minulosti zničeno buď přímým odvodněním, nebo nepřímo výstavbou lesních cest v blízkém sousedství, odlesňováním okolí a vysycháním. Přesto se v nich dochovalo množství vzácných rostlin a živočichů a dnes představují unikátní ostrůvky severské přírody ve střední Evropě.

V roce 2012 byla velká část jizerskohorských rašelinišť zařazena mezi mokřady mezinárodního významu pod názvem Horní Jizera v rámci takzvané Ramsarské úmluvy (Rašeliniště Jizery, Rašeliniště Jizerky, Černá jezírka, Rybí loučky, Klečové louky, U Posedu, Na Knajpě, Vlčí louka, Na Čihadle). Zařadila se tak po bok například našich Třeboňských rybníků, ale i francouzského Camargue nebo jezera Titicaca.

Rašeliniště jsou pamětí krajiny, ve svých vrstvách uchovávají pylová zrna rostlin po tisíce let své existence a lze z nich zjistit třeba to, že v minulosti zde po téměř 5 000 let rostly lísky, ale i lípy nebo duby. Až v posledním tisíciletí se vyvinulo současné rostlinstvo.

Co na nich roste a kdo na nich žije?

Hlavní rostlinou jemechrašeliník, který je známý v desítkách druhů, v českých Jizerských horách jich ale roste pouze několik. Rašeliník ve svém těle dokáže hromadit velké množství vody, umí to nejlépe ze všech mechů. Setkáváme se s ním běžně i na podmáčených místech mimo rašeliniště.

Nejzajímavější jsou ale druhy rostlin, které jsou v našich zeměpisných šířkách vzácné: keříčky klikvy bahenní s růžovočervenými kvítky a červenými bobulemi plodů nebo kyhanky sivolisté vypadající jako miniaturní rododendron, ojedinělý, kořenitě vonící a bíle kvetoucí rojovník bahenní či drobné šíchy – černá a oboupohlavná s černými kuličkami plodů. Symbolem rašelinišť může být masožravá rosnatka okrouhlolistá, lapající do svých lístků hmyz. Nápadně působí chomáčky suchopýrů, pokrývající větší plochy jako bílé koberce.

Rašeliniště obývá velké množství bezobratlých živočichů – atraktivní jsou například vážky, brouci nebo motýli. Z obratlovců zde žijí hlavně ptáci, kteří potřebují volné nezalesněné plochy a klidné prostředí. Na rašelinných loukách hnízdí po návratu ze zimovišť v Africe bekasina otavní nebo vzácný jeřáb popelavý. Dnes je významným druhem rašelinišť tetřívek obecný, jeden z druhů chráněných v Ptačí oblasti Jizerské hory. Vyhledává otevřené plochy s řídkým porostem stromů a bohatstvím potravy v podobě různých bobulí nebo pupenů. Tetřívek u nás přezimuje a zejména v zimě a v období rozmnožování potřebuje k životu především klid. Velmi navštěvovaná rašeliniště postupně opouští a hledá si klidnější volné plochy v řidších lesních porostech.

Kde je můžeme najít?

Nejcennější rašeliniště jsou chráněna v národních přírodních rezervacích Rašeliniště Jizery a Rašeliniště Jizerky, která svým významem přesahují hranice České republiky. Rozsáhlé Rašeliniště Jizery leží na hranicích s Polskem, pro turisty je nepřístupné a je jedním z mála posledních klidových území ve velmi navštěvovaných Jizerských horách. Rašeliniště Jizerky se rozkládá na prameništi říčky Jizerky nad stejnojmennou osadou a pro turisty je zpřístupněno povalovým chodníkem a plošinou s rozhledem na Vyhlídkovou louku s jezírky i dominantu Bukovce v pozadí.

Další významná rašeliniště mají ochranu přírodních rezervací a přírodních památek. Na ukázku jen několik příkladů. Velmi staré rašeliniště Černá jezírka leží na prameništi Krásného potoka pod Českým vrchem a jeho severní částí prochází červená turistická značka. Klečové louky na prameništi Bílé Smědé mezi Smědavskou horou a Jizerou lze navštívit po povalovém chodníku s vyhlídkou na horu Jizeru. Rašeliniště Na Čihadle na rozvodí na prameništi Jedlové a Černého potoka u známé křižovatky turistických cest je lehce přístupné po upravené stezce. Na rašelinné jezírko, největší přirozenou vodní plochu v Jizerských horách, lze pohlédnout shora z dřevěné vyhlídky (oplocení slouží pro ochranu proti zvěři, nikoliv proti návštěvníkům). Rašeliniště Nová louka s hloubkou rašeliny až 4,5 metru bylo v minulosti intenzívně odvodněno a postupně vysychá.

I mimo rezervace s omezeným vstupem dnes můžeme najít živá rašeliniště. Na Červeném potoce nad vodní nádrží Josefův Důl se přes velké poškození melioracemi dodnes dochovala místa s rosnatkou okrouhlolistou. Mezi Holubníkem a Ptačími kupami lze vidět jezírko a v jeho okolí typickou květenu, podobnou jako v rašeliništi U Širokého kamene nedaleko Bedřichova.

Ačkoli byste rašeliniště čekali pouze na náhorní plošině Jizerských hor, rašelinné louky se nacházejí i v nižších polohách, například na Malé Straně nebo Tiché říčce. Ale to už patří do jiného příběhu – o jizerských loukách.

Co rašeliništím škodí?

V minulosti byla sice rašeliniště obávanými místy opředenými množstvím pověstí a strašidelných příběhů, lidé je přesto využívali, jak se dalo. V Jizerských horách se pro potřeby Lázní Libverda těžila rašelina až do roku 1965 na Malé jizerské louce – jizvy se postupně zacelily. V průběhu 19. století probíhala těžba i na Klikvové louce nedaleko Bedřichova. Po rybníku, který na místě těžby vznikl a napájel místní brusírny, dnes také není ani památky.

Většími zásahy jsou meliorační příkopy, které proťaly mnoho rašelinišť z důvodu vysoušení půdy a vylepšení podmínek pro pěstování smrkových porostů. Tímto způsobem zaniklo množství malých, zákonem nechráněných rašelinišť, ale odvodnění se nevyhnulo ani těm větším a cennějším – Rašeliništím Jizery a Jizerky nebo Nové louce.

Také plošné odlesnění v druhé polovině dvacátého století rašeliniště poničilo hlavně tam, kde byl les odkácen až na jejich hranici a nechránil tak vrchoviště před vysušujícím větrem, nebránil odnosu sněhu nebo nezpomaloval jarní tání.

Mnohým obyvatelům rašelinišť škodí přílišný provoz návštěvníků – rušení klidu v době hnízdění a vyvádění mláďat i v zimě, kdy potřebují šetřit energií. V Jizerských horách už často nemají kam prchnout.

Co rašeliništím svědčí?

Rašeliništím prospívá zvýšená hladina podzemní vody, ochrana okolních lesních porostů, v některých místech i odstranění nepůvodní kosodřeviny z umělých výsadeb a důležité je také nezalesňování. Tam, kde jsou v dobrém stavu, je nejlepší nijak nezasahovat. Vzácným ptačím obyvatelům pak svědčí klidné prostředí bez nadměrného rušení.

Začátkem nového tisíciletí se začalo blýskat na nové časy. Inspirováni příkladem šumavských kolegů začali jizerskohorští ochranáři budovat přehrážky na hlubokých melioračních příkopech v nejcennějších částech rašelinišť. Po důkladných přípravách zvedlo v roce 2009 prvních 47 dřevěných hrázek úroveň vody v příkopech v Rašeliništi Jizerky a zpomalilo její rychlost. Plochy s vyšší hladinou vody začaly rychleji zarůstat rašeliníkem a dalšími mokřadními rostlinami, voda proudí pomaleji a umožňuje obnovu živých částí rašeliniště. Dvě stovky přehrážek vznikly o tři roky později v Rašeliništi Jizery a na rok 2016 je připraveno budování dalších v rašeliništi Nová louka. Zdá se, že dobrá věc se postupně daří.

Tím, že rašeliniště uzdravíme, nejen zachráníme jedinečné prostředí pro vzácné rostliny a živočichy, ale vracíme jim i schopnost zadržovat vodu při velkých deštích a pomalu ji uvolňovat za sucha, což jistě ocení lidé žijící pod horami.

Bonusem navíc je dobrý pocit ze zachování nádherných kousků přírody a možná i jejich tajemnosti a nepřístupnosti. Často bývá lepší zůstat na pohodlné stezce, než se topit v hluboké rašelině.

Autor: Jana Mejzrová
Správa CHKO Jizerské hory, www.nature.cz